Tohle je otázka, která mě napadla při přemýšlení o Zufi diskusi, o tom, co by kdo udělal jinak. V životě je samozřejmě spousta různých křižovatek a rozhodnutí, někdy člověka vůbec nenapadne, o čem vlastně rozhodl, když si vybral jednu ze dvou možností, kam jet na dovolenou (a pak třeba někoho potká ...) A někdy se třeba ani moc nerozhoduje, ale věci se nějak vyvinou a on se jen nebrání (a jde prostě na rande, když ho někdo pozval apod.) a pak si třeba říká, kdyby býval nešel. Nebo kdyby ne/nastoupil do nějakého autobusu, který pak havaroval a tak. To jsou "rány osudu". Ale někdy se člověk asi fakt rozhoduje s vědomím, že je to rozhodnutí důležité a může jeho život zásadně ovlivnit resp. určitě ho ovlivní a on si musí vybrat. A obě varianty se mu líbí/nelíbí cca stejně. Třeba se dostane na dvě školy a studovat lze jen jednu, dostane dvě nabídky zaměstnání, líbí se mu dva muži/dvě ženy a oba/obě city opětují. Nebo vybíráš mezi bydlením na různých místech ... Když jsem o tom tak, přemýšlela, došla jsem k závěru, že jsem vlastně takhle volila jenom minimálně. Vždycky buď byla volba jasná (jedna z možností byla jednoznačně z tehdejšího hlediska lepší, nepochybovala jsem) nebo se věci děly spíš lineárně - v situaci, kdy jsem hledala práci/byt/chlapa přišla jen jedna nabídka A nikdy jsem neměla ani zásadní problém s "předběžným rozhodováním", tj. jaký obor studia si zvolit, jakou asi tak práci hledám atd.. Díky tomu všemu ani nejsem zatížena přemýšlením, o tom co by bylo kdybych ... Máte to podobně nebo jinak, musely/i jste se takto zásadně rozhodovat a jaké bylo z dnešního hlediska asi tak "skóre úspěšnosti" (samozřejmě s vědomím, že člověk nikdy neví, co by se ve skutečnosti stalo, kdyby zvolil jinou variantu)