Zásadních rozhodnutí jsem v životě udělala spoustu, ale nikdy to nebylo tak vyhrocené jako buď muž A nebo muž B, přičemž bych měla u obou naprosto stejné šance. Zásadní rozhodnutí jsem udělala při výběru VŠ. Chtěla jsem studovat něco úplně jiného, co mě dlouho bavilo a zajímalo, ale tehdy brali tak málo studentů, že bych se s 99% pravděpodobností nedostala. Musela jsem brát také ohled na to, že jsem byla humanitně orientovaná, takže žádné technické VŠ nepřicházely v úvahu. Naši mě tehdy tlačili do určité VŠ a dokonce mě vzali i do pedagogické poradny, kde mi tu VŠ taky doporučili. No, tak jsem na ni šla, bez problémů ji vystudovala, ale nebavila mě a vlastně mě předurčila k tomu, že celý život dělám práci, která mě nebaví a ani v ní nejsem moc dobrá. Zase jsem se na té škole seznámila s mým BM, takže určité pozitivum to mělo. To, co jsem tehdy chtěla studovat, zůstalo mým koníčkem a baví mě doteď a možná kdybych to měla dělat jako práci, tak už se mi to dávno zhnusilo. Spoustu zásadních rozhodnutí jsem pak dělala v tom smyslu, že jsem se rozhodovala, zda se vdám, zda budu mít děti, kde budeme bydlet, v období před revolucí, zda emigrujeme, nebo to vydržíme, zda budeme stavět dům, kde budu pracovat atd., atd. Pořád dělám zásadní rozhodnutí.