Sedmikrásko, právě za bolševika došlo k vymírání většiny vesnic(jejich přeměny na lufťácká sídla), jelikož zanikly živnosti a jediná pracovní příležitost byla v JZD , případně v pojízdné prodejně.

Moje babička došla svého štěstí, byla nominována jako slečna řidící do vsi, kde potkala dědu.(začátek války) Moje matka se ještě narodila ve služebním školním bytě, ale už do té školy nechodila, jelikož byla pro malý počet žáků uzavřena (1955) a babička začala dojíždět učit do obce střediskové, kterou zavřeli "až" po dalších 20 letech budování socialistického venkova. Když mí prarodiče zavřeli oči navždy, žili v jejich rodišti 2 rodiny stálých obyvatel.

Samozřejmě, že to starousedlíky mrzelo a mohli se tomu bránit šílenými kousky, které popisuje Valkýra. Ale, rozumné to teda fakt nebylo.

(