Jo tak to já taky.
Ale tím, že jsme rodina, tak si navzájem pomáháme. Třeba když i my dospělí řešíme něco v práci. Třeba můj muž přijde, nastíní mi situaci a zeptá se, jak bych to řešila já. Ne že by mě slepě poslouchal, to on rozhodně ne , ale třeba potřebuje ujištění, že to někdo vidí podobně. Nebo to vidím jinak a pomůžu tak vlastně nastínit pohled té druhé strany.
Nebo se radíme, když máme více nabídek práce, kterou vzít. A samozřejmě se pak rozhodneme sami za sebe. Jednou měl MM na výběr no a já mu poradila blbou, od té doby už mu říkám, že radit nebudu, i když mi to samozřejmě nevyčítal.
A není to, že by někdo z nás nebyl schopen být samostatnou jednotkou. Jen je to prostě trochu příjemnější mít se s kým poradit. A to samé beru u dětí. Od toho jsme prostě rodina.