Státní rozpočet je tak složitá struktura, že ke kritice vždycky něco bude.
Libik se diví jedině tomu, že je osamocena v názoru, že bohatí se mají rozdělit a nefrfňat, jelikož jejich život je nepochybně i tak šťastnější než život nuzáků. Místo toho ale samozvaně kritizují věci, kterým nerozumí, považují se za ty ,co sami nejlív ví, komu dát padesátikorunu a celkově se cítí důležití jako hovno v závěji