Ježiš, tak je jiný řešení: prodat byt, vyplatit hypotéku, jít do nájmu a být nezaměstnaná. Mně povídej, co to byla práce. Moji rodiče žádnou pomoc neměli, jedno rodiče byli 100, druzí 260 km daleko. Museli se spolehnout jen sami na sebe. Když měla maminka po potratu a byla pak znovu těhotná, nesměla zvedat těžké věci ani prát prádlo. Tatínek sebral prádlo a dovezl ho do té bližší rodiny, 100 km, a poprosil o pomoc. Tu mu s kecama poskytli, ale řekli mu, že to bylo poprvé a taky naposled, že na něj nemají čas. Pak mu s prádlem pomáhala stará sousedka, za nějaký obolus. Taky to museli přežít, pomocnou ruku našli leda tak na konci vlastního ramene. Což je situace, která vycvičila i mě. Prostě pokud něco chci, tak si musím pomoct sama. A punkt.