U nás je zaskakování zcela normální. Pracovní dobu si nastavíme vždycky jednou za rok tak, aby to všem vyhovovalo, jak dětným, tak bezdětným. Někteří radši chodí v nekřesťanskou hodinu a odcházejí dřív, další zas kvůli dětem nastupují, až je odvedou do školy. Chce to i kompromisy, ale vždycky se to podařilo domluvit. Nikdo se neulejvá doma zbytečně, takže ostatní to berou a vědí, že když budou potřebovat, taky jim kolegové vyjdou vstříc. Když někdo brblá, tak mu to vysvětlím Stává se i to, že někomu zavolají, že dítě ve škole zvrací a je třeba ho vyzvednout. Nechci to zakřiknout, ale zatím se snažíme vycházet si vstříc.