"Když si u mě někdo na něco stěžuje, automaticky mi v hlavě šrotuje "co s tím". A litováním a hlazením po hlavičce se ještě nikdy nic nevyřešilo.

Ono to není o tom, že by chtěl někdo někomu cíleně ubližovat, ale o tom, vrátit tomu člověku zase zpátky nadhled, reálný pohled na svět. Protože utvrzováním toho dotyčného v jeho pravdě (třeba nesmyslné) a sebelítosti může být víc horší než lepší. "

Manko, přesně tohle jsem měla na mysli.

A tu hranici mezi tím, kdy je to litování opravdu kontraproduktivní, a kdy je naopak potřeba (protože jsou situace, které vlastně žádné řešení, které by ten člověk mohl uplatnit, nemají, a jsou situace, kdy nadhled je až tím dalším krokem, jako třeba když máš vztek, tak v té akutní fázi nemá cenu přesvědčovat Tě, aby ses uklidnila, to můžeš až PO odžití toho vzteku, to je to, o čem píše neznámá, že asi každý občas potřebujeme spíš "kývače" než někoho, kdo by nás "vracel do reality")