Manko, já myslím, že když někomu řeknu, že chápu, že se cítí mizerně, tak ho v tom neutvrzuji. Ale dávám najevo, že rozumím jeho aktuálnímu stavu.
Mmch. kdysi jsem se svěřila kamarádce s čerstvě stanovenou diagnózou své dcery. Opravdu dobré kamarádce, která se sama zeptala. V té chvíli mi selhaly nervy a začaly mi téct slzy. Reakce že "každá nemoc začíná v hlavě, udělali jste něco špatně" a následné "ale dneska už je spousta pomůcek, co jí později usnadní život" fakt nebylo to, co jsem chtěla slyšet.
Já v té chvíli chtěla jenom lidské pochopení, ne litování, ale něco jako "Pojď dáme si čokoládu a ty se u toho můžeš vybrečet".