Sovice,
no, ony jsou to podle mého názoru dvě různé kategorie.

„Chronický stěžovač“ je pro mě člověk, který prostě furt hudrá a něco se mu nelíbí, hodně zjednodušeně figura „protivného důchodce“, co má kecy na každého, byť to zdaleka nemusí být penzista, ale – podstatná věc – nehroutí se z toho, neslzí, nepředvádí žádné emocionální tanečky. S tím vcelku nemám problém. Takový člověk totiž nechce žádnou útěchu a nijak ho „nepoškodí“, když ho pošleš někam nebo jeho brblání ironizuješ.

To, co mám na mysli já je spíš „chronický hroutič/kňourač“, který si všechna vyslovovaná příkoří bere osobně (první typ je pouze verbálně agresivní) a úkorně je prožívá. Mám tím na mysli věci jako „ujel mi autobus“, „spálila jsem večeři“, „prodali mi shnilý rajče“ – když to píšu, tak se mi okamžitě vybavila Konvalinka a její „plakala jsem při pomyšlení, že by si někdo mohl myslet něco špatného o mých dětech“ – z čehož je reálně plačtivý, smutný nebo alespoň silně rozladěný.

S tímhle typem nevyjdu a nemám ani tu nejmenší chuť přistupovat na jeho hru, přestože dovedu akceptovat, že to „tak někdo má“.