Kudlo,
tak jinak, v životě se prostě běžně stávají věci o různé míře „příjemnosti“, které ale pokládáme za „běžné“ – zácpa na silnici, pětka, bolavý zub. Včetně toho, že se o nich běžně konverzuje v práci, někde v čekárně, ve vlaku (dle míry extroverze) s cizími lidmi, přičemž motivací asi tak úplně nebude potřeba soucitu, protože jsou to věci, které se stávají každému, ale normální small talk. Samozřejmě, že všechny ty věci tě mohou reálně štvát, ale – dá-li se to tak říct – úměrně jejich významu.

Pokud by někdo např. kvůli zácpě na silnici plakal nebo při vzpomínce na ni do něčeho vztekle bušil (dejme tomu po hodině, ne ve chvíli, kdy se aktuálně děje!), přišlo by mi to dosti neadekvátní a rozhodně bych neměla pocit, že to mám s dotyčným sdílet nebo mu projevovat účast.

K těm neúměrným emocím, možná by to nejlépe ilustrovalo tohle video, aby bylo jasnější, co mám vlastně na mysli…

https://www.youtube.com/watch?v=Yvoq7HGgxAk&list=PLwLGZPZqZ5TwT5WP-LmaP0FT5U5AZVsKI&index=14