Přidat odpověď
Kudlo, ano zvíře je člen rodiny. Já se o něj posledních 5 let starala, protože to zvíře bylo ochrnuté a na vozíku. Neskutečně ke mně přilnulo, neexistovalo, že půjde na procházku s někým jiným než se mnou, ustavičně jsem ho měla za zády, při práci pod stolem. Naštěstí nás asi 5 měsíců poté, co pes ochrnul, z práce vyhnali na živnosťáky. Než jsem byla doma v Home Office na živnosťáku, tak to bylo šílené. O polední přestávce jsem letěla domů opečovat psa, který se třeba v mezičase počural, a jak byl ochrnutý, počural si chlupy na nohách. Takže rychle opláchnout, osušit a frrr zpátky do práce. Šílený. Takovej záhul bych delší dobu nevydržela, už se nedivím, že lidi ochrnuté psy radši utratí, ta péče se při práci v zaměstnání prostě zvládnou nedá. Při Home Office je to brnkačka, stejně si potřebuješ chvilkama odpočinout a vyčistit hlavu. Přesto to bylo pro mne svým způsobem vysvobození, protože jsem nemohla z domu na víc než den. Bylo možno ho třeba svěřit členům rodiny, ale ti byli na nějaký čas v zahraničí. Ale aspoň jsem v době, kdy jsem prakticky nemohla jet ani na dva dny pryč, splatila hodně z hypotéky, prostě jsem víc makala. A krátce po úmrtí psa jsem jela na 14 dní na dovolenou, už jsem to potřebovala, už mi z toho hrabalo. Já teda i ráda cestuju, ale těch 5 let bylo i na mě dost. Nakonec to vyřešila sama Příroda. Ale myslím, že se ten pes v závěru života špatně neměl, že si to prožil v klidu, míru a v láskyplném prostředí. A věk 16 let taky není na psa špatný.
Předchozí