Já si to myslím podobně jako Ty, Ropucho:

že jsou staří blbci i mladí blbci, a že stáří samo o sobě není záruka ani moudrosti, ani zkušenosti.

A to, co říká Analfabeta, mi přijde jako esence té "stařecké zapšklosti", ne proto, že by se snad takové věci nemohly stát, ale že je to prezentováno takto vyhraněně (mladí = namachrovaní blbci, my staří = ti chytří, co to vždycky zachraňujou)