Monty,

vidíš, a já to u toho hlídání vnímám tak, že je to DAR, na který nikdo nemá nárok a tudíž vidím jako kontraproduktivní a sebepoškozující se na toho člověka zlobit, že ho někomu dá a někomu ne.

Vadilo by mi být něčím otrokem do té míry, abych mu musela sloužit, pokud posloužím i tomu druhému (třeba to vyhodnotím tak, že to v tu chvíli potřebuje, ale nebudu mít dost sil, abych to poskytla oběma).

Samozřejmě že se vůči svým dětem snažím být spravedlivá, ale spíš v tom smyslu průběžnýho uspokojování potřeb, abychom jednomu nedávali jíst se psem na zemi a druhýho nebrali do luxusní restaurace, ale doufám, že po sobě v dospělosti nebudou číhat, jestli jeden náhodou nedostal na talíř o knedlík víc nebo libovější maso.

A umím si představit situace, kdy budeme mít pocit, že víc pomoci potřebuje ten jeden, tak mu ji poskytnem, a doufám, že se ten druhej kvůli tomu nebude cítit jako odstrkovanej chudák.