Svynka, haha. V 7.třídě, tedy loni, jsme s manželem vedli taky takové boje. Oba jsme byli naštvaní, unavení, já vystresovaná. A čím víc jsme se my "snažili", tím větší průšvih to byl. Potom mi vnitřně došlo, že se nám domov dočasně smrsknul na ŠKOLU. A že je blbost přebírat tak moc JEJÍ starosti za své. Navíc to není udržitelné. Takže jsme hodili zpátečku. Známky lítají přes celou škálu bodování. Sem tam ji pošlu něco udělat/vyzkouším, ale sporadicky. Výrazně bych nastoupila, když by hrozilo propadnutí. No a z 3 na vysvědčení se nehroutim. Její věc. Za tu normální atmosféru to stojí.