Přidat odpověď
Jsou pro mě důležitý. Nebudu tvrdit že ne. Jedno dítě je prototyp jedničkáře, soutěživé (aktuálně třetí třída) a když začne nosit 1- místo jedniček, kouknu se v čem je problém. Starší dítě (7. třída) má ADHD a je to úzkostná holčička s myšlenkami někde jinde, než ve škole. U ní školu řeším. Permanentně balancuje mezi dvojkami a trojkami, poslední dobou přinesla i pár čtyřek. Dělá sport do kterého je zažraná, takže tím samozřejmě vyhrožuju, plus přidávám historky o tom, kterak bude někde uklízet záchody či prodávat v sámošce. To trochu pomáhá. Ona má vizi co by chtěla dělat (speciální pedagožka, pomáhat dětem které mají problémy podobné těm jejím) tak jí samozřejmě vysvětluji, že nemůže nosit špatné známky, zapomínat věci apod. Funguje to tak trochu. Boje s ní zatím nevedu, ale je to tím, že je to hodná holka. Kdysi jsem si řekla, že známky začnu řešit až v osmičce, že to předtím je jen příprava. Tak se k tomu už pomalu schyluje. Teď půjde do školy syn a uvidím, jak budu bojovat s ním.
Předchozí