Svynko,

je otázka, nakolik je on sám tak spokojený s trojkama a nakolik "frajeří" a předstírá, že je mu to jedno.
U nás jedno dítě prohlásilo, že je blbé na matiku a že trojka je taky pěkná známka (v šesté třídě v pololetí to vypadalo na čtyřku, možná jí i dostalo, nepamatuju si - z ostatních předmětů jedničky, akorát z dalšího u tohoto učitele dvojka). Na třetím stupni má samé jedničky. I z té matiky.

Matikář v šestce byl vůl, vyučoval stylem, že pustil dětem nějakou přednášku, nebo jim předčítal z prezentace (monotónním hlasem). Známky si vymýšlel (žák dostal několik pětek z úkolů, které vypracoval a odevzdal, ale učitel se nenamáhal otevřít sešit, nebo ho nechal dělat znovu písemku, kterou už psal, s tím, že "on to nemá, tak to nenapsal") - no tak u takového skutečně trojka byla dobrá známka - bez ohledu na to, jestli se dítě snažilo či nesnažilo, tak známka závisela víc na tom, jestli se učitel namáhal otevřít sešit, nebo oznámkovat písemku. No tak tím dítě nějak proplouvalo (ředitel dítě označil za lháře a nám sdělil, že je to úžasný učitel, na kterého si nikdo jiný nestěžuje - já vím o minimálně dvou dalších rodinách, které si stěžovaly - o rok později byl tento úžasný učitel suspendován za útok na žáka) - v takovém systému se hodně těžko hledá jakákoliv motivace.

Tím jsem chtěla říct, že třeba taky není chyba v tvém synovi, ale v tom demotivujícím prostředí. A že třeba se to pak na třetím stupni taky změní - zvlášť jestli už půjde někam, kde se bude učit něco smysluplného. Ono to obecné vzdělávání je prostě "obecné" - a skutečně spousta znalostí je pak nepoužitelná.