řekla bych, že je dobré rozlišit, zda jde opravdu o protěžování nebo jen jednodušší komunikaci... u nás třeba sestry vždycky říkaly, že mě máma hodně protěžuje - ve výsledku jsme to po letech rozebraly a zjistily, že to vlastně nebyla pravda - já si s mámou víc rozuměla, byla jsem mazlivější, na první pohled protěžovaná, ale ve výsledku jsem z toho neměla naprosto žádné výhody - režim jsem měla možná spíš pevnější, nic navíc mi neprošlo, nic navíc jsem nedostávala
a jinak jsem opatrná v porovnávání lásky k jednotlivým dětem, nikdy bych nemohla říct, že mám své děti ráda stejně a že se k nim stejně chovám - ale ani nemůžu říct, že bych měla nějaké raději... každý z nich je jiný a potřebuje jiný přístup, neexistuje žádný "spravedlivý"... na každého z nich mám trochu jiné nároky, každý má jiné povinnosti, nesouvisí to s věkem ani pohlavím, ale s jejich osobností... a kupodivu, když jsme o tom nedávno s dětma mluvili, i oni si uvědomují, že se k nim nechovám stejně, ale vnímají to pozitivně - podle syna se cítí být aspoň jedinečný a ne součást stádečka