"A je to opravdu o tom souznění povah..."

Ropucho,

nemusí to být souznění. Stačí kompatibilita nebo "umění správné reakce".

Už jsem to tu myslím psala, moje máma měla se svojí matkou příšerný vztahy, protože s ní v podstatě pořád bojovala a hádala se, a na druhé straně jí posluhovala na písknutí. Její bratr měl s matkou vztahy skvělé, protože jí všechno odkýval – sám to vyjádřil slovy „když moje máma řekne, že je tráva modrá, tak odpovím ano mami, je modrá a myslím si něco o prkenný pavlači“; matka se okamžitě začala hádat a argumentovat a nakonec plakat, jak je ta její maminka zlá.

Já taky neměla moc podobnou povahu jako babička, ale nenechala jsem se manipulovat. A ony to tyhle „generálské typy“ nějak vycítí a nakonec respektují. Mě když babička začala prudit třeba s tím, že blbě vysávám koberec, tak jsem v klidu vypnula vysavač a řekla jí, že si to může udělat sama, když to dělám tak špatně. Věděla dobře, že to myslím vážně, sedla si na zadek a už ani necekla, protože sama to dělat fakt nechtěla.