Libiku,
já zas pamatuju (začátek 90. let, Praha), jak se nikdo nebál odrbávat stát – resp. město - na nelegálních pronájmech, protože byty nebyly, do Prahy se tlačil, kdo měl díru do prdele, a ty ceny za „černé“ pronájmy nebyly úplně z nejnižších. Takže značná část lidí privatizovala byty za peníze, které v podstatě ukradli, protože vydělávali na něčem, co jim nepatřilo. Mmch., tohle zrovna byly peníze, za které by pravý vlastník mohl svůj bytový fond udržovat a opravovat. A nikdo s tím neměl ani tu nejmenší vůli něco dělat, protože jsme byli porevolučně euforičtí, udávání bylo fuj a pod soukromé podnikání se dalo schovat kdeco. Na druhé straně pamatuju, jak lidé přicházeli o bydlení tím, že restituovaný barák v mizerném stavu restituent střelil zahraniční firmě a ta se pochopitelně snažila nájemníků s regulovaným nájmem zbavit, jak to jen šlo.