V našem městě nastal skokový nárůst cen bytů v posledních 2 letech. Ale byl očekávaný, věděli jsme to, že to přijde...

V našem městě do minulosti:

masová privatizace bytů - prodeje nájemníkům za ceny pod půl mega, kdo mohl využil, půlka těch, co využili, obratem prodalo na volném trhu za jednou tolik.
Dlouho se pak v důsledku tohoto ceny držely za byty od 750 - 1 500 000 Kč.

Pak teda asi před 2 lety skokový nárůst, dneska jsou byty (staré) od 1 000 000 (nejmenší garsonky v paneláku) po 2 500 000 Kč.

Furt je to tedy dostupné dost, resp.spíš ty byty nejsou.Prodá se hned všechno,co se dá na trh, čili pořád čekáme ještě růst cen (vyvolané velkou poptávkou, vysokou platební schopností lidí, nízkýma úrokama).

Hypotéky mám 2, jako zátěž je nevnímám, protože splátka je ve výši nájmu. Volba nájem nebo hypotéka je pak pro mě jasná. Zadarmo bydlet můžeš max u rodičů nebo když podědíš či ti koupí rodiče. Chceš-li bydlet, musíš něco platit. Až splatíš, můžeš bydlet "zadarmo".

P.S. my nic neprivatizovali, jsme vesnický a barákoví, baráky si naši prarodiče stavěli vlastníma rukama, ale vždy bylo víc sourozenců, takže část i novější generace musela řešit vlastními silami a vlastními úsporami. Máti teda koupila po revoluci barák od ZD za (dneska jistě směšnou) tehdy stanovenou cenu. Ale i platy tehdy byly jindě,zátěž to jistě byla i tenkrát. To, že inflace-platy šly mezitím nahoru a dneska ten barák může mít xkrát větší hodnotu,je jistě fakt.

Pražáci podle mě zbytečně fňukaj - chtějí výhody života v hlavním městě a odmítaj nést důsledky. Mimo Prahu (a její satelit) se žije taky, velmi dobře, je to holt otázka volby priorit. A potisící, fakt si nemyslím, že každý čerstvý dospělý pod 30 let má nárok na to, aby si mohl dovolit koupit byt v Praze. Na to jsem samozřejmě neměla ani já před 20 lety. Dneska bych na to možná měla, ale zase o to vůbec nestojím. Kdyby trh ty ceny nedokázal ustát, tak by klesly.