Jednoho takového chlapa taky znám, mám s ním tu čest spolupracovat v práci. Nesmírně chytrý, pracovitý, k sobě tvrdý. A jak je tvrdý k sobě, tak totéž očekává od ostatních. Ač pod vrchní slupkou, to tak rozhodně není, dokáže být i chápavý. Ale zvlášť ti mladší vidí jen tu aroganci.
Ale k věci, i u nás vztah otec x dospívající dcera občas zaskřípe, manžel si libuje v jízlivých poznámkách, které už dávno sám jako jízlivé nevnímá. Hodně pomáhá, když se stáhne, nechá ji žít svým životem a snaží se jen naslouchat, nekomentovat. Píšeš, že ty máš teď vztah s dcerou hezký, tak to hezké rozvíjej ty, naslouchej, udělejte si holčičí odpoledne nad tím, co dceru baví (určitě minimálně potřebuje něco hezkého na sebe). U nás hodně pomáhá, když ve chvíli pohody vzpomínám, jak jsme různé věci prožívali my, jaký byl manžel, než se děti narodily, když byly malé. Ale bez jakéhokoliv poučování, spíš, že jsme byli vlastně podobní, měli stejné starosti. Rozhodně si nenech svůj vztah s ní zničit, zvlášť pokud je to jediné dítě, puberta se hold musí vydržet
Tvůj muž, se musí také leckomu díky drsné komunikaci jevit jako sobec, přitom u něj víš, že není. A dcera, píšeš, že je mu podobná, není to ní vlastně stejně, jen prostě u dítěte, natož puberťáka, je to jiné? Puberťák se vůči starší generaci generaci vymezit prostě musí. Třeba ani u ní to pod venkovní slupkou s tou sobeckostí není tak hrozné....