Lexi, ono je to ve výsledku spíš 3× do měsíce, snažíme se střídat s bráchou a někdy mi to taky úplně nevyjde (a pak mám výčitky ještě větší).
Když on je teďka takovej chudák, bezbrannej, opuštěnej... za plné síly dokázal být velice nepříjemný a náročný, zato teď paradoxně je zlatej, vděčnej jak děcko za každou pozornost. Ach jo. Já mám strach, abych si to pak nevyčítala, dělám to možná hlavně kvůli sobě a svému čistému svědomí. Koneckonců i Libik to psala...