Májo,
chtěla bych Ti napsat jednu věc. Pocity, jaké zažíváš, jsou úplně běžné, v podstatě jsou pravidlem i u lidí, kteří se o svého blízkého starali klidně 10 let 24/7 a po tom, co už to nešlo doma, do pečovateláku chodí třeba každej den. Je to prostě taková životní situace a na lidech, kteří se neodstřihli, se takto projevuje, i kdyby se na hlavu stavěli.
Tak jsem jen chtěla poznamenat, že to dilema, které máš, není nutně dáno tím, že děláš málo, ale spíš tím, jaká jsi osobnost... a pravděpodobně by Tě honily úplně stejně i v situaci, kdy bys zahodila vše ostatní a kontakty ztrojnásobila.
Můžeš se pokusit najít vyšší frekvenci, která Ti přijde rozumná, ale je prostě pravděpodobný, že svoje pocity tím nepřetlačíš.