Májo, já bych se dnes po různých zkušenostech, co jsem získala, zeptala:

Dělám TO ráda?
A kvůli komu TO dělám?
Jaké pocity z toho mám?

A hodně dobře bych se zamyslela a popravdě si odpověděla.
A pak bych buď návštěvy omezila, nebo bych tam jezdila s úplně jiným pocitem a bez pocitu křivdy, že to ostatní mají jinak.

On totiž dost často člověk sklidí, co zasel...a je hezké očekávat, že se ke mně někdo, kdo mi byla v životě tak nějak volný, bude za mé nemohoucnosti chovat jinak, než jsem se k němu kdy choval já, ale ono to tak prostě často není.
Pokud bych to dělala fakt z lásky, pak je to super a vím, proč to dělám a nevadí mi, že jiní to mají jinak.
Ale pokud to dělám proto, že to považuju za správné (a ještě když vidím, že to ti ostatní nedělají), bude mě to vyčerpávat.