myslím, že se to nedá říct pár slovy,, že je to způsob chování, kdy se člověk nechová nadřazeně, ale nemusí být submisivní, prostě si uvědomuje, že nemusí mít vždycky pravdu, nemusí být vždycky nejlepší, přijímá názory jiných, není egoista, své názory řekne, ale naslouchá i jiným, nevnucuje svůj názor a už vůbec ne jako jediný správný

a uvědomuje si jistý vděk, komukoliv, za to, že žije, jak žije, a možná se snaží žít i trochu nesobecky, protože si uvědomuje, že dobře žít není automatický a není na to žádný právo