Hele, jako zaměstnavatel s tím počítáme v podstatě furt.

Můj je to byznys, ale zaměstnanci u mě budou jen tak dlouho, dokud jim práce (plat, pracovní podmínky, kolektiv, jejich životní situace...) budou vyhovovat. Odcházejí a noví přicházejí...

S tím se prostě počítá.

Jako zaměstnanec jsem odcházela jen ze 3 prací, u první to bylo jasné (končila mi 1 životní etapa, začínala jiná - stěhování atd.), tam šlo jen o to domluvit se, kdy to bude. Obrečela jsem to. Považovala jsem osobně za důležité slíbit, že i ve výpovědní době budu pracovat poctivě, pomůžu zacvičit atd. (znám spoustu lidí, kteří tím, že jsou ve výpovědní době, tak už na práci se... a jsou tam už víc pro zlost).

V druhý práci se v tý době začaly utahovat šrouby (nové blbé vedení), takže jsem toho vlastně využila - při poradě, na který nová šéfová se projevovala typem, jak to bude odteď, jak doteď to bylo takový a makový, jsem se zvedla a rovnou prohlásila, že už se k tomu ani vyjadřovat nebudu, protože dávám výpověď a odcházím jinam (práci už jsem měla domluvenou novou, ale tohle mi pomohlo se rozhodnout, že dělám dobře...)

No a v třetí práci bych možná ještě zůstala, ale využila jsem to (novou pracovní možnost) k tomu, že jsem si chtěla nastavit lepší pracovní podmínky (vč. platu), nechtěli (resp. neuměli jsme se shodnout), tak jsem řekla, že odcházím a odešla jsem...

On je to stres jenom chvilku, to dáš. A zaměstnavatelé jsou fakt zvyklí...