"moc nechapu, ze to co mam, jsem si nezaslouzila sama, ja jsem se fakt za to musela docela hodne bit, abych to mela"
To je v pořádku. Ale můžeš se k tomu postavit buď s pýchou: "vše co mám, mám jen díky sobě a své píli a každý, kdo by se snažil, jako já, mohl být na tom stejně"
nebo s pokorou: "mohla jsem to vše získat díky štěstí/Bohu/rodině/dobrým lidem/učitelům/, co mi na té cestě pomohli" a "ostatní třeba nemají tak silnou vůli/podporu/životní situaci/ zdraví...."
Pokora je také uvědomění si, že všechno, co tu máme a čeho dosáhneme je pomíjivé a může se to kdykoli změnit - pokorný člověk pak nelpí na majetku ani postavení