Zase ale pokorný nemůže být člověk pořád. Respektive vnitřně pokorný, vědomý si vlastní limitovanosti ano, ale vlídný a uctivý k pravdě druhých nelze, určitě ne v situaci, kdy oni pokorní nejsou. Když jsem procházela největším konfliktem svého života, tak mě pořád nějaký dobrák (nebo spíš ezo dobračka) vyzývala, abych byla pokorná. Ještě pokud možno s dovětkem, že když nebudu pokorná, prohloubí se moje nemoc. Myslelo se tím, abych držela hubu a krok.