Já cítím velkou pokoru před krásou a silou přírody, před nekonečnosti vesmíru. Uvědomuji si, že jsem jen jeden človíček z miliard lidí, jen takové křehké zrnko písku. Všechny moje strachy, bolesti a úzkosti se zmenšují, když jsem v horách na břehu moře nebo pod hvězdnou oblohou. Jednou se mi stalo, že jsem náhle pocítila,že jsem nedílnou součástí všeho a všechno je nedílnou součástí mě. Bylo to tak silné, že jsem se z toho málem zhroutila ale zároveň strašně krásné. Měla jsem najednou pocit, že fakt vím. Už jsem to nikdy nezažila.