"Čím dnes trpíme, je pokora na nepravém místě. Skromnost opustila oblast ctižádosti a usadila se v oblasti přesvědčení, kde se nikdy neměla octnout. Člověk má pochybovat o sobě, ale nemá pochybovat o pravdě. A to se právě zvrátilo v pravý opak. Dnes si je člověk jist právě tou částí člověka, kterou by si neměl být nikdy jist - sám sebou. A část, o níž pochybuje, je právě ta část, o níž by pochybovat neměl - božský rozum.“

Angrešte,

to "nemá pochybovat o pravdě" je ale hodně nebezpečný, uvědomuješ si to?

Inkvizice, fašisti, komunisti... ti všichni nepochybovali o své pravdě, a jak to dopadlo?

Já si naopak myslím, že těžiště té jistoty - ale taky ne absolutní, protože i my jsme omylní a pokora spočívá mimo jiné právě v tom, že si to uvědomujeme - by mělo být naopak v nás a v našem kritickém rozumu, se kterým bychom měli zkoumat všechny "pravdy".