Angrešte,

v tomhle máme my lhostejní sobci v podstatě výhodu, protože tohle nám přichází tak nějak přirozeně - že nás ani nenapadne, abychom se cítili odpovědní za něčí pocity, samozřejmě s tou výhradou, že se člověk nechová nijak cíleně hnusně.

Ale abych zas tak moc nekecala, tohle období (jako že JÁ jsem odpovědná za to, jak se cítí někdo jinej) jsem mívala taky, než mi docvaklo, jakej je to nesmysl.

Viz hned ten příklad vedle, když mi někdo napíše "kvůli tobě sem nerad chodím".

Když mi bylo dejme tomu patnáct, byla by pro mě taková věc zdrcující a přemýšlela bych o tom asi tak měsíc. Dneska, u vědomí toho, že nedělám nic zlého a že normálně diskutuju tak, jak je mi to vlastní, stejně jako kdokoli jinej, mě ani nenapadne, abych se tím zabývala, a řeknu si, že pokud to někomu vadí, je to jeho problém a ne můj.