Kudlo,
myslím, že lhostejné sobectví je už protipól, zahrnující přerostlé ego, který neodpovídá stavu, který popisuješ. A jo, považuju za správné zodpovědnost za cizí pocity necítit, ale občas mi to nejde:)Považuju za správné cítit osobní zodpovědnost za mnou prováděné věci, které mají jasně známý efekt v tom, že jiným ty špatné pocity způsobují. Jenže mezi věcmi, které známě působí něco špatného, třeba bolest (a ty jsou často ošetřené i zákonem) a těmi, kde je to už jen moje osobní projekce do jiných lidí, je hranice hodně neostrá a tak na té hranici velmi často tápu :)

Myslím, že to bude i trochu častější problém pomáhajících profesí (v nichž já sice přímo nepracuju, ale mimopracovně s nimi mám leccos). Člověk prostě leckdy dělá něco, co je hodně v osobním prostoru druhého člověka, a aby to vůbec mohl udělat, tak se musí trochu ty osobní prostory prolnout a pak se hůř odděluje "já" a "ty" v té dané věci... prostě neumím to rozhodně ideálním způsobem :)