Libíku, to je zajímavej postřeh. Točí se mi v hlavě kolem dokola a hned mě napadaj možný další souvislosti:

- lidi maj vrozenej sklon k trestání z pozice spravedlivýho, hájícího obecný blaho, může to bejt facka i slovo, dá se to dělat z očí do očí i na dálku, daj se trestat skutečný i pomyslný osoby (třeba "ti nahoře"). Důležitý je, že z toho cejtíme uspokojení. Specifická mozková hormonální aktivita, děláme si tak dobře. Původně evoluční výdobytek, kterej se zvrhává, trochu podobně jako přejídání v dostatku. To tady vidím běžně, ovšem málo ve srovnání s diskusema na Novinkách atd., kde to je naprosto určující prvek.

- lidi ve skupině maj i sklon, pokud si chtěj s někým vyřídit účty, stupňovat tlak podle slabosti cíle. Čím slabší cíl, tím víc roste chuť dát mu maximálně co proto. Podlehnout tomu nemusíme, není to jako v tom případě vejš, že bychom si tím zajišťovali lacino příjemnej pocit, spíš je to podvědomá reakce, kdysi dávno na ohrožení, dneska i na virtuální nepohodlí. Ale je možný, že čím víc se na někoho slítne příspěvků, třeba těch "trestacích", čím víc je někdo v diskusi zdánlivě slabší a pod společnou palbou, objevuje se v nás podvědomej pokyn nešetřit ho. Kdo ví?

- někdy mám pocit, že se objevuje syndrom Robina Hooda, Davida proti Goliášovi, zbojnickej syndrom a kdoví jak ještě se mu říká. Někdy podvědomě fandíme tomu, kdo se vzepře navenek silnějšímu. Souhlasíme s ním podvědomě proto, jak se chová, ne co říká. Může jít o boření zažitejch pravd, ale prostě a jednoduše i to, že se někdo rázně a přitom třeba vtipně, nebo jinak přitažlivě vzepře v diskusi převažujícímu tónu.

- honíme se za kořistí. Nebo jdem ke keřům obsypanejm bobulema. Zajímavá je diskuse, která jede, kde se střídaj příspěvky, která je čtená. Pak už nemusí tolik záležet na původním tématu, ale na tom, zapojit se. Zapojit se do pomyslnýho závodu, zabodovat. Máme zřejmě evoluční sklon honit se za lepší kořistí. Za měsíc se dá snadno ulovit tolik králíků, že by to vyšlo na dva mamuty, ale marná sláva, kdo nakonec toho jednoho mamuta za měsíc přinese, je borec. Přitažlivější je honit se s ostatníma po slibný stopě, po který uháněj i jiný, takže to působí, že fakt stojí za to, na původní snahu nakrmit sebe a rodinu už se dvakrát nedbá.

Řek bych, že tohle a kdoví co ještě se může v diskusi projevovat a podílet se na tom, že se diskuse točí jakoby sama od sebe kamsi a pořád dál a dál a přitom se množej virtuální facky.