Já bych si spánkovou laboratoř odpustila Ani já jsem jako dítě neusnula přd půlnocí a to moji rodiče vždycky přišli do pokoje, nekompromisně ve 21.00 zhasli světlo, marně jsem žadonila, že ještě nemám dočtenou stránku.
Takže jsem večer co večer trávila na okenním parapetu a četla jsem za světla pouliční lampy. Ani tu blbou baterku jsem neměla
A den co den, teda ráno co ráno, jsem byla hotová a nevyspalá a mrzutá-nikdy se mi to ale neobrátilo.
Vlastně je to tak dodnes.