Vnímám a zhusta i poslouchám. Mám hudbu ráda, nevadí mi žádný žánr. Některý mi vadí jen, když trvá příliš dlouho. Poslechnu si rap, metal, odrhovačku, dechovku i klasiku bez vážnější újmy. Vadí mi, když hraje více hudby dohromady - třeba na pouti, to mi v uších a v hlavě trochu dělá bordel. Hudba v obchodech mi nevadí. Obchod je sám o sobě tak divné prostředí plné vjemů, že muzika navíc už mi tam ani nevadí. V restauraci mi vadí, když moc huláká, protože tam chci hulákat já. S oblibou chodím do jedné milé kavárny,kde lehce pohrávají francouzské šansony a dotvářejí libou atmosféru.
Televizi v restauraci a hospodě naprosto nesnáším, protože tam si chodím povídat s lidmi, kteří při povídání nečučí na bednu. A když tam ta bedna je, tak prostě čučí.
Hudba mi vadí jen, když je tak hlasitá, že mi tluče místo srdce. A nebo když jsem v přírodě, chci poslouchat přírodu a musím poslouchat hudbu. Což je třeba na zahradě. To jsem pak nerudná, nepříjemná a protivná.

Někdy jsem taky protivná svým hulákáním v restauraci nebo dopravním prostředku. To když jedu se svou nedoslýchavou kamarádkou + jejím naslouchadlem a zřetelně hulákat prostě musím. Což ostatní nevědí a já jsem zhusta za krávu.