U dcery (14) v pokoji se povalují nánosy oblečení, nádobí, papírků,prázdných PETek, barev, batohy a tašky, kosmetika... bojovat se s tím nedá. Ve skříni nemá komínky, ale chumle oblečení v policích.
Občas (1x za týden) zavelím, že si má udělat pořádek- na to reaguje jen odnosem nádobí (zaplní myčku i dřez), když hlásím praní, tak posbírá hromady oblečení a nahází je do koupelny- neboť co není v koši na prádlo, to neperu. Ovšem i po cíleném úklidu s dozorem to za 2-3 dny vypadá v pokojíku stejně
Celkem mě udivuje, že si do toho bordelu bez ostychu pozve kámošky. Já jí tam neuklízím a nebudu, její pokoj, její bordel, navíc je velmi háklivá na soukromí.

Maminka to považuje za karmu, neboť já jsem byla stejná - akorát mi to mamka netolerovala, takže mě co druhý den nutila skládat oblečení ve skříni, utírat prach, srovnávat poličky... takže jsem pak přešla na tzv. "utajený bordel", který jsem koncentrovala na neviditelných místech (pod postelí, v taškách, za nábytkem...)

Jsem bordelář furt, léčit se to nedá. V odpadcích se teda doma nebrodím, ale nějaký prach na poličkách nebo nádobí ve dřezu mě nechává naprosto chladnou.