Synek ve svém pokojíčku hromadil a vrstvil vždy do té doby ,než se nahněvaná a vzteky supící matka naštvala a všechno naházela na jednu obrovskou hromadu. Kterou pak svému synkovi láskyplně pomohla uklidit a roztřídit. Když povyrostl, tak už nepomohla. To bylo tak 1-2x ročně, podle intenzity hromadění. Dcera, když to viděla, tak byla raději pořádná. Já mám výhodu, že když se rozzuřím, tak se mě všichni bojeji a už nechtěji, abych se rozzuřila. Ale svým vztekem neplýtvám, není to zdravé a taky aby to nezevšednělo.
Synek, když se osamostatnil, tak si vesele bordelaří. Ale to už není moje starost. Když k němu ( k nim - podle situace) přijdu na návštěvu, tak si dám jen kafe. Pokud je přes všechen ten bordel kde.

Jinak hezké a veselé téma pro někoho, kdo už to řešit, a zejména uklízet, nemusí.