Na vlastní oči denně vidím, že lidi se urputně drží toho, komu momentálně věří. A je úplně jedno, jestli je dobrý nebo ne. Máme tu v okolí člověka, který poskytuje nespecifikovanou službu z příbuzného oboru na neuvěřitelně nízké úrovni. Rodiče k němu vodí děti průměrně tak 3 roky, celou dobu narážejí na to, že jim občas někdo důrazně doporučí změnu, občas jiní rodiče, jindy škola, ale trvají si na svém. Až po těch 3 letech (kdy ten problém šel zvládnout) zajdou za někým jiným, první, co se od něj dozvědí, že problém není v dítěti, ale v onom člověku údajně poskytujícím zmíněnou službu. Jenže čas dítěte je nenahraditelný a v pozdějším věku už se některé věci řeší jen velmi těžko. No a chodí k němu pořád další... Má holt charisma.

Jo a k otázce – sama jsem v Praze zažila klinickou logopedku, dokonce známou, která vyšetřila dítě jen napůl a mávla rukou, že se to spraví s věkem. Přitom dítě mělo zřetelné fyziologické řekněme odchylky od normy. No – nespravilo. Jen dítě ztratilo čas.