Mirku,
to je zajímavé. Já za sebe bych řekla, že moje sebejistota se zvyšovala s počtem diletantů nebo osob průměrných schopností na různě exponovaných místech. V době dospívání jsem totiž trpěla naivní představou, že lidé na pozici x (a tím nemyslím nějaké "úchvatné kariéry") musí mít schopnosti y. A ono prd. V podstatě jsem si v praxi ověřila, že nejlépe funguje babiččino "drzé čelo lepší než poplužní dvůr" a dostatečné množství sociálních kontaktů v kombinaci se schopností "být zapamatovatelný" a poskytovat požadovanou zpětnou vazbu.
Je ale fakt, že já naposled řešila, co si o mně kdo myslí někdy v období adolescence, především pak v souvislosti s mužskými objekty, které mě zajímaly pro případný intenzivnější styk.