Sedmi,
taky by nikdo nic nevynalezl, protože při první myšlence na cokoli by důkladným přemýšlením dospěl k názoru, že je to blbost a zbytečně vynaložený úsilí, navíc i kdyby to náhodou vynalezl, co kdyby to pak jiní lidé nějak zneužili (což se zhusta opravdu dělo a stále děje), co kdyby to někomu ublížilo (dtto)...

Fakt mi tahle adorace přemýšlivosti - najmě "o sobě"! - přijde jako zástěrka pro sebestřednost a slabost. Což neznamená, že sebestřední nebo slabí jsou nějak méně hodnotní, prostě jsou takoví. Každý jsme nějaký.

Ale v mém okolí lidé, které pokládám za inteligentní sebe vůbec neřeší (nebo to nedávají najevo) a sami v sobě se nenimrají. Počet možných akcí na reakci X je prakticky neomezený, budeš-li nad nimi přemýšlet z hlediska "sebe", propřemýšlíš celej život a nepřinese to nikomu nic. Ty se tím možná zabavíš, ale jestli to je ten žádoucí benefit, toť otázka.