Ruth,
nic takového jsem ovšem nenapsala.
Navíc jsem se opakovaně ptala, co si kdo představuje "pochybováním o sobě".
Pro mě je to kladení si zbytečných otázek, které jsou průvodním jevem dospívání, ale ve zralém věku je rozhodně nepokládám za známku něčí "moudrosti".
Jsou to otázky typu "jsem dost dobrý?" (stejně dobrý, jako kdokoli jiný), "neudělám chybu?" (udělám, jako každý) apod.
Být sám se sebou srovnaný a neustále se neanalyzovat nepokládám za známku arogance, ale zdravého a praktického přístupu k životu.
Rovněž tak nemá "pochybování o sobě" nic společného s přemýšlením, zda to či ono nejde/nešlo udělat lépe a vyvozováním závěrů z těchto úvah nebo přemýšlením o tom, jestli na názorech jiného člověka nemůže něco být (nemám tím ovšem na mysli názory typu "země je plochá" nebo "zlé mocnosti na nás z letadel sypou chemtrails").