... no, myslím, že Filip to rozebral pěkně, nicméně tam chybí jaksi závěr... Ten s největším mamutem se stane vůdcem - a bude jím tak dlouho, dokud bude schopen "nosit mamuty" a dokud budou ti ostatní ochotní ho "poslouchat" - a ti ho budou poslouchat / respektovat tak dlouho, dokud se bude chovat "slušně" a bude jim k užitku (třeba tím, že kromě ulovení mamuta dokáže přeprat medvěda, který se jim chtěl zabydlet v jeskyni....
... i středověký (a že středověk asi nebyla žádná selanka) ideál rytíře byl v obraně slabších a ne v hromadění manžerských pozic / ulovení co nejvíc mamutů...
Nám se z toho "poměřování pindíků" jaksi vytratila ta rytířská stránka věci... a vidíme (a zažíváme) jen to poměřování pindíků...

K těm Myšákům a Lišákům - o vánocích jsem se na to z nostalgie dívala - a úplně mě praštilo do očí, jak neuvěřitelně šikovné všechny ty děti byly - když pominu jízdu na koni, která imho nebyla standardní výbavou ani před těma padesáti lety - tak všechno to šplhání po stromech, zídkách, běhání - pohybuju se kolem lesních příměšťáků a ty děti jsou totální trága... Jako když šestiletého chlapečka musí maminka svádět ze stráně za ruku, aby neupadnul, tak to člověk neví, jestli se má smát nebo brečet...