asi nezvládnu podrobnosti, prosím jen o podporu a rady, jestli něco.. se najde.
Je to strašné. Zemřel mladý kluk. Mladý, moc milý, hodný. Devatenáct let, dospělý, ale ještě nezralý..
Jsme (a nejsme) rodina, musím to říct Riškovi, asi se bude chtít i účastnit na pohřbu. To nevím, nedávám. Možná mě překvapí, jak mívá ve zvyku.. Každopádně, jestli bude mamka silná, můžu ho nechat u ní, to pořád platí, kdykoliv, vždycky.
Min týden probíhalo pravidelné psychologické vyšetření. Moc dobře nedopadlo. Samozřejmě to vidím, vím, jak to je, ale poslouchat to jako jednoznačný verdikt bylo.. smutné.
Mám na jižní Moravě nevlastní dceru, je na tom hodně zle, jedná se o její mladšího bratra, kterého tam měla u sebe v péči. Máme se hodně rádi, voláme si často, jezdíme tam nebo oni sem. Má ročního chlapečka a kolem sebe rodinu svého muže. Můžu tam jet a pomoct s mimčem - ale bylo by nás tam moc., není to potřeba, tak co můžu udělat?
No a s tím Ríšou.. To víte, že pozná, že někdo chybí. Tady jsme furt sami, tam se cítil jakou součást velké rodiny, ten kluk se mu hodně věnoval, hodně mu pomáhal, moc pěkně, s citem, že je rovnocenný, Riška ho bere jako velkého bráchu.
S tou psycholožkou budu zítra mluvit, zeptám se jí..