To je hrozně zvláštní, když nad tím člověk začne přemýšlet. Já jsem se vždycky cítila nejlíp v zemích, kde byla ta životní úroveň tak nějak podobná, respektive kde jsem věděla, že mě jako turistu vítají, protože jsou rádi, když tam přijedu a nechám tam nějaké peníze, protože z toho mají nějaký prospěch.
Známá mi jednou líčila, jak byla na dovolené v Dubaji, celé dny se váleli u bazénu, a stačilo lusknout prsty, a přiběhl hnědej človíček, donesl pití, podal ručník... Mě z toho bylo úplně zle, protože jsem náhodou věděla, jak strašným způsobem se tam přistěhovalci, co dělají tuhle práci, dostávají, jak tam žijí, že nemají žádný občanský práva... Pro mě by taková dovolená byla vyloženě nepříjemná, jsem hroznej rovnostář.
A nedokázala bych se válet na pláži a jíst v restauracích,kdybych věděla, že pár kilometrů ode mě umírají děti.
Vlastně jsem po balkánský válce nikdy nejela ani do Chorvatska, při představě, že ti lidi, co mi teď pronajímají apartmán, ještě relativně před pár lety vraždili svoje sousedy. Prostě mi ta představa byla nepříjemná.
Ale takhle se nedá přemýšlet moc do hloubky, protože to by pak člověk nemohl jet pomalu ani do Lanškrouna.