Jásavé nadšení, že se někam jede - do jižních Čech pod stan nebo k babičce, kde nás bylo 8 vnoučat (pro jedináčka něco nevídaného), spaly jsme se sestřenicema na šířku gauče, tak se nás vešlo 5, babička nám vařila výborné špagety...
Když jsem uzvedla těžké štafle, zvládla je přenést k seníku a vylezla si tam za koťaty, ta nejdříve utekla, potom si mě zvědavě přišla prohlédnout, osmělila se a začala si hrát, byla to hotová artistická představení, skákala z výšky do sena, když se koťata unavila, nechala se pomazlit - vydržela jsem tam takhle několik hodin a ztrácela pojem o čase...
Nebo když se narodili malí králíčci a vylézali z hnízd a já si je brala k pomazlení..
Manžel dodnes vzpomíná, jak je babička budila tak, že jim na polštář donesla králíčka nebo kuřátko