Za dnešní situace souhlasím. Vím, že otec u porodu je dnes standard, takže mládí rodiče jsou zděšení. Ale takhle se rodí až od 90. let. Já rodila tak, že mě můj BM přivezl před porodnici, zazvonili jsme, vylezla nerudna sestra - rozlucte se, vytrhla mu z ruky tašku s věcmi, postrčila mě dovnitř a jemu zapraskla dveře před nosem. Pak rychlá anamnéza, holení, klystýr, sprcha, vyšetření porodní asistentkou- otevřená na 3 cm - tak hybaj na hekarnu. Tam jsem ležela d ostatními nešťastnice mi několik hodin, pak mi Pichlík oxytocin, začaly pořádně bolesti, některé maminky křičely nebo naříkaly, hned přiletěla sestra a sprdla je na tři doby, ať jsou potichu, kdo to má poslouchat. Pak přišel doktor, pichnul mi vodu a musela jsem jít na porodní sál, vylézt na lůžko, tam mi prikirtovali nohy do praku, vedle mě za tenkým závěsem ležela a naříkala jiná rodička. Tak jsem v největších bolestech ležela ještě 4 hodiny. Porod sám byl velmi rychlý, trval 10 minut i s placentou. Zato sítí nastřižené hráze bez umrtvení 22 stehů trvalo hodinu. Měla jsem 40 horečku a třásla se slabostí jak dráhy pes. Dítě mi ukázali, ale pak ho odvezli a dostala jsem ho až druhý den na kojení. Vůbec mi to nevadilo, byla jsem ráda, že můžu odpočívat. Na pokoji nás bylo 6 já ve 26 letech nejstarší, některé maminky už tam byly po druhé. Měly jsme společné sprchy pro celou porodnici a záchody také. Měly jsme obrovské tvrdé vložky a na vizitek jsme je musely ukázat. Sestry se na nás zlobila, když nám nešlo kojení a pak když jsme neodstrikaly dost mlíka, tak na nás rvaly. Byla jsem tam 5 dní, návštěvy tam nesmělý, s mým BM jsem se viděla, až pro nás přijel. Všecko jsem to vydržela i když mi to příjemné nebylo, ale tak to tehdy chodilo. Myslela jsem si, že je to normální a byla ráda, že mám děťátko. Můj BM se mě v životě na porod nezeptal, to byla ženská věc, skoro tabu.