Zufi,
prosím tě neblbni. Ještě toho bude, dočasně se to dá vydržet a i když mi někdy regulérně hrabe, najdu si činnosti. Vypaltí se furt nečučet na net. Dělat si drobné radost, dneska sjem si přesadila orchideje. Se synátory dělala tiramisu.
Mám plno práce, nestíhám neb 16. jsem nastoupila do nové práce a hned na HO. Řeším plno mailů, o nichž si vše musím googlit nebo poptávat po mailu. A do toho mladšího se snažím kopat k zodpovědnosti jakou má jeho bratr, co se učení týče. Zatím selhávám .
Nicméně i přesto si maluji, co budu dělat, až tento blázinec skončí a snažím se najít i pozitiva. Jako rodina jsme spolu nebyli tak dlouho, jsme hodně rozlítaní a manžel vytížený. Kluci se naučili víc vařit a starat o domácnost (to nikdy neuškodí ). A nechodím furt nakupovat, dost ušetřím poslední dobou.
Ještě začátkem února jsme stihli Vídeň a výstavy, hory (Jeseníky), objednat novou pračku (potentovala se v dobrou dobu, teď nevím, jak bych řešila), kluci stihli ortodoncii, zubaře, já oční. co mě trápí, že manžel má dlouhodobé bolesti a záněty střev, dlouho jsme čekali na vyšetření, až mu opadnou záněty a asi se teď zruší. To mě trápí nejvíc.
Ostatní mě sejří, ale nehroutím se.
Jo a pomáhá si psát a volat se stejně postiženými kamarády nebo kolegy, řehtáme se furt. Doporučuji.