Jsem šťastná, že jsou holky doma a ne v Praze.

Funguje to kupodivu docela dobře, jedna dcera střídavě studuje a paří na nintendu, druhá střídavě píše bakalářku a chatuje s klukem, sestra pracuje, kolem půl páté vždycky prohlásí, že přišla domů...

Já opouštím domácnost nejčastěji (3x týdně do práce, nákup 1x týdně děláme se ségrou) a jsem děsivě roztěkaná a vůbec se mi nic nedaří. Zdá se, že to nesu nejhůř.

Je na mě vaření a organizace (ostatní vaří výjimečně, na povel, a moc o to vlastně nestojím, protože mi jejich vaření rozháže zásoby a pak nevím, co mám).

Se.e mě povinnost nasazených roušek venku, kdybych mohla jít liduprázdnými ulicemi bez nich, ráda bych se tu hodinku do kanclu prošla, s rouškou to beru radši MHD.