Psychicky to moc nedávám,
ono je to teda hlavně tím, že situace doma není nic moc.
Chození do práce pro mě byl v podstatě únik, teď tam nemůžu, pracuju z domova a i těch pár věcí na který jsem se těšila asi nebudou, nebo kdoví kdy...
Kromě toho jsem až donedávna pracovala z domova a fakt mi to nedělá dobře.
Asi nejvíc se bojím, že přijdu o práci, už teď jí není moc, jsme přímo závislí na hotelech a restauracích, fakt je pro mě práce vstupenka do jinýho světa.
Už jsem tu někde popisovala svojí poslední cestu z práce - jsem si přišla jak když nastupuju k výkonu trestu.

Jako, snažím se s tím bojovat, hledat pozitiva, dělat něco na zahradě, jít aspoň na chvíli ven...
A zároveň se i tak trochu stydím, všichni řeší věci celosvětového významu a já si tu fňukám sama nad sebou.